BiMatrik

(homepage)

    Celý systém je založen na použití dataprojektoru, kterým realizujeme virtuální značky na skenovaném objektu a digitálního fotoaparátu, který slouží pouze jako sběrná jednotka dat týkajících se značek. Virtuální značky na objektu jsou propojeny s výchozí souřadnicovou soustavou pomocí  vlícovacích bodů.

Kódování značek

    Klíčovou částí skeneru je generování a posléze identifikace kódů obsažených ve značkách. Vzhledem k tomu, že skenovaný objekt má obecně nepravidelný tvar, je pro každý bod vytvořen unikátní číselný kód, který převedený do dvojkové soustavy vytváří sekvenci jedniček a nul. Pokud jedničce přiřadíme určitou barvu a nule jinou, lze ve vysílaném vzoru z dataprojektoru vytvořit posloupnost obrazů jednoznačně identifikující vybrané body.Dekódování pak probíhá tak, že ke každému pixelu v posloupnosti snímků jsou dle provedené kalibrace přiřazeny hodnoty nula a jedna a tyto dále převedeny na číslo v desítkové soustavě. Stejná sekvence snímků se sejme z různých stanovisek a při stejně provedeném vyhodnocení mají identické body zaměřené z různých stanovisek stejný kód. Za podmínky znalosti prvků vnitřní a vnější orientace lze potom určit prostorové souřadnice signalizovaných bodů.

Dekódování značek


    Základem úspěšného vyhodnocení je možnost stanovení, zda je pixel reprezentantem hodnoty „nula“ nebo hodnoty „jedna“. Samotný mechanismus hodnocení musí být dán nerovností, vzhledem k tomu, že použitá kamera může být barevná, bylo by nutno hodnotit tři snímané barvy : červenou, modrou, zelenou. V případě, že zdroj záření by byl monochromatický (např. červený nebo zelený laser), bylo by vhodné vyhledávat jeho konkrétní barvu.Vzhledem k tomu, že pro signalizaci virtuálních značek se využívá konvenční zdroj bílého světla, které je opticky upravováno, je vhodné využít celou jeho intenzitu a tedy použít pro vyhodnocení intenzitu zachyceného záření kamerou. Tím se zároveň zjednoduší vyhledávací kritérium. Z červené, zelené a modré hodnoty pro daný pixel lze vypočítat intenzitu I podle jednoduchého vzorce:  I = 0,30·červená + 0,59·zelená + 0,11·modrá. Vzorec byl určen podle citlivosti lidského oka na jednotlivé barvy a byl využíván např. u černobílých televizorů. Z kalibračních snímků se určí hraniční intenzita pro každý pixel. S jejím využitím se každému pixelu 14-ti měřických snímků přiřadí kód 0 nebo 1. Nuly a jedničky stejného pixelu na 14-ti snímcích vytvoří binární číslo, které se dále převede do desítkové soustavy a udává kód bodu. 

Program BiMatrik 2.1

    Program BiMatrik 2.1 je vytvořen ve vývojovém prostředí RAD Studio 2010, v programovacím jazyce object pascal. Jedná se o následující verzi programu BiMatrik 2.0, která již  disponuje grafickým rozhraním a také novými výpočetními postupy program pracuje v operačním systému Microsoft Windows XP a vyšším. Slouží k výpočtům skenovacího systému BiMatrik, ale je použitelný i pro obecné výpočty ve fotogrammetrii.

obrs_16
Obr. 1 – Hlavní okno aplikace

Vstupní soubory

    Vstupní soubory do programu BiMatrik 2.1 jsou podobné jako u předchozí verze. Jedná se o soubory snímkových souřadnic virtuálních značek na Obr. 2 (Číslo bodu, x, y, počet pixelů) a soubory vlícovacích bodů na Obr. 3 (Číslo bodu, X, Y, Z, x, y), které si uživatel má možnost načíst v menu soubor, viz. Obr. 4. Kde: x,y jsou snímkové souřadnice v pixelech a X, Y, Z jsou prostorové souřadnice v metrech.

snimkove.jpg

Obr. 2 – Snímkové souřadnice

vlicovaky.jpg

Obr. 3 – Vlícovací body

nacteni.jpg
Obr. 4 – Načítání souborů

vnitrni.jpg

Obr. 5 – Vnitřní orientace

    Vnitřní orientaci kamery lze načíst ze souboru (Obr. 6) nebo je lze zadat přímo do programu (Obr. 5) a tento vstupní soubor vytvořit v menu soubor viz. Obr. 4 (načíst kameru, uložit kameru). 

vnitrni.jpg

Obr. 6 – Vnitřní orientace kamery v souboru

 

    Poznámka: Pro správný chod celého programu je nutná správná orientace vlícovacích bodů v prostoru, aby nedošlo k chybnému výpočtu úhlů stočení ve výpočtu vnější orientace. Vlícovací body musejí být v matematickém systému dle Obr. 7.

PROSTORY.wmf

Obr. 7 – Souřadný systém vlícovacích bodů

Nastavení výpočtů

    Veškeré výpočty v programu jsou dostupné v menu Výpočty včetně podrobného nastavení viz. Obr. 8.

vypocty.jpg

Obr. 8 – Menu výpočty

    Pokud nejsou správně načteny všechny potřebné soubory k daným výpočtům, nelze v menu výpočty spustit (výpočty jsou šedě).

    Před výpočetním procesem je vhodné zkontrolovat nastavení vlastností výpočtu, které lze pustit vždy a je ve výpočetním menu na prvním místě viz. Obr. 9.  

nastaveni.jpg

Obr. 9 – Nastavení výpočtů

    Maximální počet iterací je hodnota, kdy skončí iterační procesy v programu, bez ohledu na konvergenci. Tolerance výpočtu slouží k posouzení konvergence iteračního procesu, kdy se porovnávají dvě po sobě jdoucí směrodatné odchylky jednotkové. Pro ukončení iteračního procesu musí být tento rozdíl menší, než je hodnota uvedená v nastavení. Hladina významnosti je pro závěrečné testovaní pomocí Fisherova rozdělení. Váha pro robustní odhad odlehlých měření je hodnota, která je hraniční pro vyřazení měření ze souboru dat pro vnější orientaci. Pokud je váha z odhadu menší než hraniční hodnota, je měření vyřazeno. Dále lze provádět vyrovnání vnější orientace s konstantou komory a lze provádět robustní odhad odlehlých měření, které lze zaškrtnout nebo nechat nezaškrtnuté, pokud není vhodné tyto kroky provádět. Počet pevných bodů pro stabilizaci, slouží k stabilizaci výpočtu vnější orientace a minimální počet je 3. Poslední možností pro uživatele je možnost omezit počet virtuálních bodů, které vstupují do výpočtu vnější orientace, aby nebyl výpočet zbytečně náročný. Standardně nastavené hodnoty jsou stejné jako na Obr. 9 s počtem bodů vstupujících do svazkového vyrovnání 50 procent.

    Nastavení lze změnit pouhým přepsáním hodnot v rámečcích a zmáčknutím tlačítka „použít“. Tlačítko „default“ přepíše hodnoty v nastavení na původní hodnoty, při puštění programu. Tlačítko „storno“ slouží k ukončení okna, bez uložení nového nastavení.

    Pro výpočty přibližné vnější orientace lze zadat další nastavení, které se nachází v hlavním okně programu viz. Obr. 10.

nastaveni2.jpg

Obr. 10 – Nastavení přibližné orientace

    Konfigurace vlícovacích bodů slouží k výběru přibližného výpočetního postupu vnější orientace. Po spuštění programu je konfigurace nastavena na „4 body v prostoru“, se kterou lze počítat i body v rovině. Druhou možností je výpočetní postup pro 4 body v rovině. 

    Výběr 4 vlícovacích bodů pro přibližný výpočet lze u každého snímku vybrat na liště, kde se po načtení souborů vlícovacích bodů, zobrazí počet snímků. Tlačítko „Vybrat body“ slouží k výběru použitelných bodů na snímku viz. Obr. 11.  Pokud je zadán jiný počet bodů než 4, program zobrazí chybovou hlášku a použije první 4 body na snímku. Výběr se provádí kliknutím na slovo „ANO“ nebo „NE“, které se přepínají. Po dokončení zadání je nutné stisknout tlačítko „ Použít“.

výber.jpg

Obr. 11 – Výběr vlícovacích bodů

 

Výpočty

    Výpočty lze provádět stiskem na příslušný název výpočtu v menu. Veškeré výpočty jsou vázány na výpočty předchozí, což znamená, že při posledním výpočtu (umístěn nejníže) program provede všechny výpočty které jsou v menu výše položené. Tento výpočetní systém byl zvolen pro lepší kontrolu nad výpočty. Je tedy možné postupně kontrolovat stabilitu dílčích výpočtů. Po úspěšném provedení daného výpočtu se zobrazí ve spodní části hlavního okna zpráva (Obr. 12) , že výpočet byl úspěšně či neúspěšně proveden. Dále se zde zobrazují další informace o chodu programu. Pokud byl daný výpočet úspěšný, odblokuje se příslušná nabídka protokolu o výpočtu.

 

zelená.jpg

Obr. 12 – Okno zpráv 

        Výpočty jsou členěny do 4 logických částí. V první části „Oprava distorze“ lze opravovat snímkové souřadnice o distorze objektivu. Druhá část „Přibližná vnější orientace“ slouží k výpočtu hodnot vnější orientace a prostorových souřadnic virtuálních značek z vlícovacích bodů pro každý snímek zvlášť. Ve třetí části „Svazkové vyrovnání“ je provedeno vyrovnání, které zahrnuje do výpočtů všechny snímky najednou a při kterém je testováno, zda se v souboru nenacházejí odlehlá měření. V posledním části „Souřadnice XYZ“ se počítají prostorové souřadnice všech virtuálních značek a provádí se testování, zda výsledná virtuální značka splňuje Fisherův test. 

Výsledky

Protokoly o výpočtech jsou v menu výsledky viz. Obr. 13.

protokoly.jpg

Obr. 13 – Menu výsledky 

    Některé z protokolů jsou vzhledem ke své velikosti rovnou přesměrovány do textového souboru, který si uživatel sám pojmenuje a umístí. Jedná se o „Oprava distorze“, „Souřadnice XYZ“ a „Protokoly“. Výsledné hodnoty včetně rozborů přesnosti se zobrazí přímo v hlavní aplikaci u „Přibližné řešení vnější orientace“ a  „Svazkové vyrovnání“. I tyto protokoly lze uložit použitím tlačítka „Ulož protokol“ v hlavním okně programu. Komplexní přehled o řešení dané úlohy je v protokolu „Kompletní“ , kde jsou podrobně uvedeny veškeré prováděné operace včetně rozborů přesnosti. Protokol „Souřadnice“ je soubor výsledných souřadnic virtuálních značek, které jsou připraveny na import do CAD programů.